Přidat názor k článku Otázky kolem adopce (které vážně nesnáším)

Ahoj,

Zajimavim socilogickym faktem v diskuzi je, ze valna vetsina prispevku je od lidi co maji adoptovane dite, nebo NRP apod.

Mne Vami zminovane otazky nepripadaji az tak moc netaktni jako spise neprijemne, protoze i kdyz si je kazdy jisty , ze to biologicke dite ma/melo by stejne rado jako to adoptovane, mozna si neni uplne jisty, a tuto nejistotu si nechce nechat pripustit (velmi casto podvedomne potlacujeme veci ktere jsou pro nas neprijemne) a tim padem o to vice je neprijemne pokud tuto myslenku nekdo vytahuje na povrh.

Dalsi vec co trocku nechapu, jak se muzete pozastavovat nad pokusem lekare ziskat co nejpresnejsi anamnezu, protoze ta byva velmi casto oporou kam postupovat v diganostickem procesu.

Opravdu prilis nechapu, v cem je problem na tyto tri neprijemne otazky odpovedet, pokud si je clovek jisty a ma svoje pocity vyjasnene.

Protoze i mne se adopce primo tyka odpovim na vsechny tri zminovane neprijemne otazky:

1) vlastni dite jsem nechtel, protoze mam geneticke onemocneni a nechtel jsem aby podstoupilo riziko - nemam s tim problem
2) Ano bojim se genu, snazim se, ale v kladat synovit takove hodnoty, aby pripadna geneticka zatez (agresivita, impulsivita) byla absorbonovana
3) Myslim, ze ano (nemuzu pousoudit, kdyz vlastni nemam), ale dospel jsem k zaveru, ze asi existuje jedna hranice, kterou pro nebiologicke dite neprekrocim a to je obetovani vlastniho zivota - velmi hypoteticka situace uznavam - asi to vyplyva s nejakeho pocitu kontinuity.