Přidat názor k článku Otázky kolem adopce (které vážně nesnáším)

Máme jednu dceru bio a čtyři děti v PP. Rozdíly mezi dětmi nedělám. Dcera je však mou oporou a bavím se s ní i o výchovných problémech týkajících se dětí v PP. Dcera má 16 a myšlením se řadí mezi dospělé. Bylo tomu tak vždy. Do sedmi let vyrůstala mezi dospělými. Když jsme si v té době jeli pro děti do DD, psycholožka ji označila za nedětskou. Teprve s přijatými dětmi začala naplno prožívat dětství.
Přiznám se, že při rozhodování o tom, že si vezmeme dítě z DD u nás rozhodoval spíše fakt, že další děti mít nemohu. Byla tam sice i myšlenka pomoci druhému, ale byla až na druhém místě.V té době jsem věřící moc nebyla. K víře mě přivedli až naše děti.
Teď to mám jinak. Po osmi letech pěstounství mám potřebu dětem pomáhat, vytvořit jim úplně normální rodinu. Doufám, že nás s manželem síly a zdraví neopustí a budeme moci přijmout ještě další dítě,děti.