Přidat názor k článku Otázky kolem adopce (které vážně nesnáším)

A co když ty všetečné a přihlouplé otázky mají ten smysl, že způsob, jak na ně odpovíte, může vaše děti znejistět nebo naopak bytostně ujistit, že jsou opravdu "vaše", i když se vám nenarodily a že v tom nemusí hledat žádný "fígl"?

Já to vidím trochu z druhé strany - v pubertě jsem přišla o maminku a za pár let o tátu a ujali se mě vzdálenější příbuzní. Za celou dobu, co jsem byla u nich, nedělali rozdíl mezi mnou a vlastní dcerou, dodneška si prakticky denně voláme a často se navštěvujeme, teta mi pomáhá s dětmi a i my se snažíme pomoct, pokud je to potřeba. Řekla bych, že máme vztahy lepší, než mnohem často bývají u pokrevních rodičů a dětí. Pro naše děti jsou to babička a děda (jediní, protože ani manžel už nemá rodiče). Dcerky jsou malé, ale už vědí, že babička a děda nejsou moji tatínek a maminka, ale že si mě vzali k sobě a chovali se ke mně, jako by tatínek a maminka byli.

Pamatuji se, že se mne kdysi babička mé spolužačky, která věděla o tom, co se mi stalo, zeptala, jestli se s těmito svými "adoptivními rodiči" ještě stýkám Evidentně vůbec nevěděla,která bije. S úsměvem jsem jí odpověděla, že samozřejmě, a protože to mám pro sebe vyřešené, nijak se mě ta otázka nedotkla, spíš jsem si pomyslela, jak je ta paní hloupá.