Přidat názor k článku Otázky kolem adopce (které vážně nesnáším)

Hanko, váš příspěvek je také moc hezký, děkuji. Ale ráda bych se vrátila ještě k tomu, co říkala sedmá pečeť - o tom, že adopce je kompromis. Ano, většina rodičů, která žádá o adopci malého dítěte, to dělá proto, že děti nemá. V té chvíli je to kompromis mezi tím, co mohou a co chtějí. Pouto k dítěti se však neutváří vždycky vlastní krví, ale především soužitím s tím dítětem - ostatně jedna z maminek u vyměněných holčiček Nikolky a Verunky řekla, že by to raději nechala, tak, jak to bylo, že už považuje za svoje to druhé dítě, to co skoro rok vychovávala, i když už ví, že není geneticky její. A to je tak - z kompromisu ve chvíli, kdy vypisujete papíry, se stane postupně láska. Pokud se vůbec ještě v tuto chvíli někde dá použít slovo "kompromis", tak asi na úrovni toho, že jste si vždycky představovala, že vaše dítě bude zrzavé, a teď je blonďaté. No a pokud jde o mě s manželem, tak jsme vlastně asi při adopci ani neuvažovali o dobrém skutku, ani jsme netrpěli mnoha pokusy o IVF, my jsme vlastně adoptované děti asi .... chtěli, jiné slovo mě nenapadá.