Přidat názor k článku Pomoc, důchodce II.

Podívej se,
že je to "rychlé a jen to štípne" vysvětlovali i mě moji rodiče a celé okolí, když viděli, jak po náušničkách toužím. Nikdo mě ničím nestrašil, naopak.

Myslíš, že jsem to byla schopná raciálně přijmout jako skutečnost? Ani náhodou.

A k tomu, jestli to miminka bolí nebo ne: když to nebolelo mě v 16 letech, metodami používanými před 20 lety, tak proč by to mělo bolet miminko dnes?

Víš, mě se také moc líbí přístup, který popisuješ: nechat holčičku samotnout rozhodnout, jestli násušničky jo nebo ne - a pokud jo, přijmout skutečnost, že musí snést trochu toho nepohodlí.

Někdy to ale nemusí takhle hezky fungovat (uvedla jsem jako protipříklad sebe) - a holčička se pak cítí nešťastná (a méněcenná - nepřeháním) z toho, že násušničky nemá.