Přidat názor k článku Otázky kolem adopce (které vážně nesnáším)

Milá Katko,
můj bratr se švagrovou, když uvažovali o PP (to už měli dvě biologiceké odrostlejší děti), byli odhodlaní a těšili se, ale švagrová mi jednou řekla: "víš, doufám, že je budu umět dobře přijmout. Abych je opravdu od srdce, ne jen z rozumu, přijala jako své děti. Aby mi nebylo proti mysli jim umejt zadek, když se pokakají."
Teď, již 4 roky opravdu mají v péči dva sourozence - chlapečky (6 a 7 let). Švagrová je přijala bezvadně a hlavně sama se rozzářila a omládla. Nepodstoupila žádnou oběť, je takto šťastná. Taktéž brácha.
Navíc jeden z chlapečků po přijetí do rodiny měl v noci děsivé sny a švagrová mu po nocích zpívala a hladila ho, aby se nebál. To je zážitek, který velmi zbližuje. Chlapeček už spí normálně a rodiče jsou obohaceni tím, že vidí ty pokroky, které způsobila láska - a to vytváří další kvanta lásky. A musím říci, že jsem jim v koutku duše malinko záviděla.
K těmto malým klukům mám i já blízko. Děti s DD jsou většinou velmi přítulní. A když mi malej Pavlík skočí na klín a mlaskne mi pusu do ucha, sama bych si ho adoptovala.
Marie