Přidat názor k článku A co takhle domácí potrat?

I já jsem začala špinit v sedmém týdnu, zajela jsem ke své doktorce, která potvrdila, že se plod přestal vyvíjel a již nežije. Překvapilo mě, že mi dala na výběr, zda chci jít na kyretáž nebo "se vyčistit sama". V tu chvíli jsem byla tak zdrcená, že jsem se chtěla zavřít v pokoji a nikoho k sobě nepustit. Nakonec zvítězil zdravý rozum a rozhodla jsem se nastoupit ke kyretáži. Neměla jsem žádné bolesti, žádné silné krvácení, prostě jsem se snažila smířit s tím, že nám těhotenství napoprvé nevyšlo a smutek jsem večer před kyretáží trávila prací - podotýkám - fyzicky náročnou prací. Celou noc jsem krvácela dost silně, spoustu krevních sraženin a nebylo mi moc dobře. Druhý den jsem odjela do nemocnice na kyretáž, což bylo v podstatě jen dočištění, protože jsem se z větší části doma. Až teď zpětně si říkám, jak jsem riskovala, když jsem se takhle chovala ( i když pro mě byla v tu chvíli vyčerpávající práce aspoň na pár hodin vysvobozením od myšlenek na nevydařené těhotenství ) a vlastně jsem měla obrovské štěstí, když vidím, jak dopadly některé z nás.
Holky nedejme se. Případ s MUDr.Texlem je otřesný - hlavně v tom, že nejde ani tak o stanovení diagnozy jako přístup k ženě, která právě ztratila své dítě a je psychicky na dně. Přístup MUDr.Texla je jedním z těch, kdy lékaři na své pacienty pohlížejí jako na kusy, ne jako na lidi. A takoví lékaři do zdravotnictví nepatří. Proto si předávejme zkušenosti, aby takových smutných příběhů bylo co nejméně.