Přidat názor k článku Matka negativní, otec pozitivní

Ani nevíte, jak ráda bych tvrdila to, co vy. On to totiž problém je a veliký. U nás se k tomu přidružila moje krevní transfuze v 17 letech, která mi sice zachránila život, ale skoro ho zničila mým dětem. Tehdy jaksi nikoho nenapadlo, že protilátky se mohou vytvořit i po transfuzi. Takže v prvním těhotenství mi s hrůzou zjistili protilátky už v 10. týdnu, vše naštěstí skončilo několika kordocentézami (odběr pupečníkové krve dítěte v děloze) a vyvolaným porodem v 37. týdnu. Po porodu mi nic nepíchli se slovy, že to už stejně nemá cenu a druhé dítě holt dostane transfuzi. Syn měl silnou žloutenku, ale po 14 dnech v porodnici jsme šli domů a je v pohodě (dnes 4,5 roku). V dalším těhu se nám povedly dvojčata, takže k jednomu se přidal další problém. Protilátky letěly nahoru takovým způsobem, že mě v 16 týdnu odeslali k Apolináři, kde jsem chodila každý týden na ultrazvuk, jak se holkám daří s tím, že musíme vydržet do cca 22-23 týdne, než bude možné provést první transfuzi. Pokud ne, máme všichni smůlu. Naštěstí vydržely, i když hodnoty hematokrytu byly před první transfuzi hodně nízké. Transfuze holky dostávaly co 14 dní, při páté jedna holčička zkolabovala a tak byli v 32. týdnu během 15 minut i venku. Problémy, které díky Rh faktoru nastaly, bych opravdu nikomu nepřála. Nejen v těhotenství, kdy pro mnohé je noční můra jeden odběr plodové vody a my jsme x-krát museli absolvovat odběr krve z pupeční šňůry a obratem transfuze do pupeční šňůry (riziko potratu je 2x vyšší než u amniocentézy, navíc než se doktor trefí tam, kam potřebuje, navíc u dvojčat...),ale i po porodu, kdy obě holky tvrdě bojovaly o život. Jednu pustily z porodnice po opakovaných infekcích ve třech měsících, druhou ve 4,5 po dvou zánětech mozkových blan a dvou operacích na mozku - voperování shuntu). Od té doby prakticky neustále běháme po doktorech, na druhou stranu jsme ale měli velké štěstí, protože holky jsou "relativně" v pořádku. Dnes mají 2 roky a na první pohled na nich nic nepoznáte (kromě toho, že jsou hodně drobné)
Kdybych mohla, asi bych lékařům ve Vysočanech pořádně vynadala, že tehdy nikoho nenapadlo zkontrolovat protilátky a dát mi injekci, vše mohlo být v pohodě a děti zdravé. Na druhou stranu, takových případů jako my, je v republice cca 8-10 za rok a dvojčata na nitroděložních transfuzích si u Apolináře nikdo nepamatoval.
Ráda bych varovala všechny, které ví, že mají Rh negativní, aby si daly pozor i při případných transfuzích.
Iveta