Přidat názor k článku Otázky kolem adopce (které vážně nesnáším)

Článek je milý. Jen poznámka ke strachu z genů. Po gynekologické operaci mi před 10 lety lékaři sdělili, že s největší pravděpodobností nebudu moci mít geneticky vlastní děti. Než ale došlo na adopci, stal se zázrak - dnes 8-letá Kačka. A za tři roky ještě jeden (dokonce neplánovaný )- Kryštof. Otázky kolem adopce jsme ovšem promýšleli dvakrát. Dneska mám ale chvíle, kdy si říkám: kdyby ty naše "potvůrky" přecejen měly cizí geny, byla bych vůči nim asi vnímavější. Nejen proto, že vidět vlastní chyby zhmotněné na dětech není zrovna příjemné. Samotnou mě překlapuje, že u biologicky vlastních dětí se člověk přes všechnu snahu neubrání skrytým rodičovským ambicím. (Řekněme že by dítě bylo zralé na zvláštní školu. U vlastních genů to člověk bere osobne, ale pro adoptované dítě asi bude zkrátka jen hledat, co je nejlepší pro ně samotné.) Tak si to užívejte!