Bublinko, vždyť právě o tom tu Grainne mluvila; stačí jen: promiňte, spěcháme. Aspoň já to tak občas řeším. Nemám doma sice dvojčata, ale dva neposedy dva roky od sebe a starší syn, pokud venku užívá své pohledy ahojjsemandílek, velmi často vybízí kolemjdoucí k otázkám, v horším případě (což mi vadí) k pohlazení. Naštěstí to vadí i jemu, bohužel kope nohama. Učím ho, aby v klidu řekl nechci a odešel. Nevadí mi to ani tak kvůli sobě samé, ale kvůli jemu. Nechci ho zvykat na to, že je normální, aby na něj sahali cizí lidé, něco mu dávali apod. Syn bohužel občas slýchá proč je zlý, i když ve vší slušnosti (úměrné jeho věku, samo) se otočí na patě a se slovy nechci odchází. Vše vyřeší: promiňte, nemáme čas.
Předchozí