Já jsem si vzpomněla, jak ta jedna maminka těch skorodvojčat na dotaz, jaký to je, řekla - nepřála bych to ani nejhoršímu nepříteli, a ocitovala jsem to té mamince spolu s oceněním toho, že ona to zvládá, a pak zpětně jsem uvažovala o tom, jestli to nebylo tak trochu netaktní. Pevně doufám, že jestli ano, tak mi to odpustila.
Jinak mně vcelku nevadí zastavit se i s cizím člověkem na ulici a prohodit pár slov o dětech, a je máloco, co by se mě dotklo. Ti lidi jsou převážnou většinou milí, asi mám na ně kliku nebo co.