Přidat názor k článku 10 nejčastějších (a nejhloupějších) otázek, na které se lidé ptají rodičů dvojčat

Taky jsme si vyslechli pár blbých dotazů. Ale kecy typu, že tohle dítě nemůže být toho a toho, protože je moc krásné...

Mně připadá, že rodiče s dětmi jsou akorát tak dobrá atrakce (pozeptat se na hodně osobní věci a blbosti, rozdat pár "cenných" rad...), ale jakmile se má pro ně něco udělat, tak zbytečné, překážejí, nejsou peníze, sedte doma....

Zatímco otázky na víru a výši platu jsou tabu, osobní věci jako je manželství (jak to komu klape) početí (přirozeně/reprodukcí), porod (jak dlouhý, bolestivý, vaginální/císař), děti (celá škála debilních dotazů) jsou věcí veřejnou. Pořád tak nějak nechápu, co je komu do toho. Už jenom zbývá zažínat hovor s ženou o tom, jestli jsou její nadra přírodní nebo umělá a mužů, kterým se třeba dělá pleš, se ptát, jestli je to má proto, že je u nich v rodině dědičné nebo si to vytrhává schválně.

Já autorku chápu. Ono možná ani nejde tak o ty otázky, jako o fakt, že se pořád někdo vyptává. A když už se vyptává, že jsou to věci z části i zřejmé (jakože ve velkém kočáře jsou dvojčata). Tohle fakt nesnáším.

Janino, Ty bys byla ráda, kdyby sis mohla s někým pokecat, ale třeba kdybys zažila jen to, že se s Tebou někdo baví jen o tom jednom a samém, taky by Tě to třeba začalo otravovat.

Já nesnáším, když se někdo snaží zahájit hovor a přitom nemá o čem, tak plácá takové blbiny. A kdybych měla dvojčata, otázky, které uvedla autorka článku, by mě po chvíli rozpalovaly do běla.
1. jestli to jsou dvojčata - poznám podle kočáru, u větších podle podoby nebo prostě nepoznám
2. jestli jsou jednovaječná nebo dvojvaječná - co mi je do toho, na co to potřebuju vědět
3. které je starší - -"- -"-
4. otázka je debilní od základu
5. - 7. otázka - -"- -"-
8. otázka - to už je silně přehnané a nejspíš bych to vracela stejně ("A Vás Vaši počali jak"
9. mi přijde jako jediná zajímavá,ale určitě bych se na to nezeptala hned, až třeba po pár rozhovorech o něčem jiném
10. bud vidím a odpověd je jasná, nebo nevidím (v kočáře) a opět platí, co mi je do toho.

Co mě kdy kolem dvojčat zajímalo, byla dostupnost. Já dost chodím do obchodů s kočárem, jezdím MHD, všude se dostanu většinou jednou půlkou dveří. Takže mě spíš zajímá, jak to dělaj maminy dvojčat - mezi regály se nevejdou, do MHD taky ne, některý výtahy - to je přímo sci-fi (jsem ráda, že se vejdu s jedním děckem), a kde v paneláku ten kočár mají, protože např. sochy a dveře do sklepa (co jsem aspon měla možnost různě vidět) jsou úzké.

Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala.