Já paní Rulíkovou osobně neznám, ale vím, že je napsala knížku o dvojčatech (snad jediná u nás), je v klubu dvojčat a vícerčat a má skvělou poradnu na internetu, za kterou jí maminky dvojčat moc děkují. Takže myslím, že při psaní tohoto článku ani nevycházela jen z své vlastní osobní zkušenosti, ale ze zkušenosti řady maminek dvojčat. A že tedy není zdaleka jediná, koho podobné otázky unavují. Ono je to asi hlavně o tom, že vás obtěžuje na ně odpovídat x-krát za den,x-krát za týden, x-krýt za měsíc, x-krát za rok... v tom pak shledává potěšení málokdo. Kdysi šla v TV reklama, na jejímž základě jsem pak při představování nebo při potkání kamarádků slyšela na své jméno stále tentýž a tentýž vtip. Jak jsem ráda, když po čase reklama upadla v zapomnění. Trauma jsem z toho neměla, ale na nervi mi to přece lezlo dost. A o tom to asi u těch nevinných hloupých otázek na dvojčata je. U těch zasahujících do soukromí je to zase o něčem jiném a ta na to, zda jsou dvojčátka jedno či dvouvaječná (podle mne docela inteligentní otázka) se zase čtenář dozvěděl, že maminky na ni odpovídá asi moc nebaví, když jí slyšeli 100krát. Takže já autorce děkuju za článek.
Předchozí