Přidat názor k článku 10 nejčastějších (a nejhloupějších) otázek, na které se lidé ptají rodičů dvojčat

Děkuji Vám za tento článek. Sama hodně čerpám z Vašich stránek www.dvojcata.cz, kde nacházím hodně moc útěchy v diskuzích s ostatními "stejně postiženými" rodiči Taky mám Vaši knihu, je k nezaplacení.
To, že poutáme pozornost okolí, je asi normální. Dvojčata jsou pořád ještě raritou, i když je jich spousta. V našem okolí znám alespoň 5 dvojčátek v kočárku. Pro nás je to výsada, být rodiči dvojčat, jsme výjimečné a víme to o sobě. A samozřejmě spousta reakcí na Váš článek je podprahově v duchu "nebuďte nafoukané, tohle by zvládnul každý". Jenže - v té situaci jsme jenom my. Těch moudrých řečí, co by kdo jak zvládnul, které člověk poslouchá od lidí, kteří v té situaci nejsou... No comment.
Spousta lidí se neuvědomuje, co to je tahat se s kočárem 50 Kg. Co to je vstávat v noci ne 4x, ale 8x. Co to je, když onemocní obyčejnou rýmou 2 miminka naráz. Když oběma najednou tostou zuby. Nedej Bože když onemocní něčím vážnějším. Co to je císařský řez, 2 nedonošené děti najednou, kojenecká kolika dvakrát... Dvakrát všechno kupovat (nezdědí po sobě nic)... Boty, bundy, kaše, mléko...
Takže ta diskuze je na moje gusto zbytečně dlouhá a je v ní zbytečně moc "chytrých" řečí... Z nichž cítím právě to "nepovyšuj se, matko dvojčat". Špatně to pochopili a není divu, většina lidí žije v domnění, že oni to mají zrovna nejtěžší. Když vezmu jen příklad s otázkami z okolí od cizích lidí (což je fakt prkotina proti tomu všemu ostatnímu), je jisté, že maminky dvojčat jsou bombardovány 5x více, než maminky jednoho dítěte. Maminky jednoho dítěte se pak cítí dotčené, protože jich se lidé taky ptají, ale jim to nevadí. Takže co my si dovolujeme se cítit špatně právě kvůli otázkám okolí?
Vůbec je nenapadne to vzít jen z toho obyčejného hlediska - matka dvojčat je dvakrát více unavená, má dvakrát víc zodpovědnosti a má dvakrát méně času a sil ke komunikaci s cizími lidmi, kteří ale paradoxně navozují konverzaci pětkrát častěji, než s matkami jednoho dítěte.
Jinak u některých reakcí cítím taky trochu závisti...