Přidat názor k článku Oči - tak prázdné a pusté!

dítě se dá adoptovat tak, aby byl mezi ním a rodiči přiměřený věkový rozdíl a to max. do věku 40 let adoptivních rodičů (to se jedná o kojence nebo batole do 1 roku věku, starší si pak mohou adoptovat dítě z DD starší, ale nevím už přesně do jakého věku).
Jinak se jedná o dost náročnou akci - na soc. odboru péče o ditě si žadatelé vyzvednou žádosti, vyplní, dodají posudky ze zaměstnání + výdělky, posouzení zdravotního stavu od lékařů, posudek gynekologa ohledně neplodnosti, posudek z místa bydliště (myslím, že nás i navštívila soc. pracovnice a zkoumala jak a kde žijeme), když to vše zkompletují a rozhodnou se, jak staré dítě chtějí atd, tak žádost podají. Pak musí absolvovat sérii psychologických testů a vyšetření (asi 4x nebo 5x a je to docela náročné, pokaždé jsme tam byli ca tři hodiny) a podle zákona o rodině musí také
absolvovat přípravný rodičovský kurs, myslím že to bylo 10 lekcí. Pak čekají a pokud ve všem vyhoví, dostanou rozhodnutí o zařazení do pořadníku čekatelů na dítě, no a pak zase čekají a čekají. Ta doba je různá podle krajů nebo oblastí, nám zavolali za rok,
"máme pro váš chlapečka". Je to docela pecka, když to vůbec nečekáte a sedíte v práci u PC a řešíte problém s nevyloženým kamionem. Takže moje první reakce (já která vybulela hrnce slz, že chci mít nějaké mrně) byla: "Já žádného nechci !" Naštěstí paní ze soc. odboru asi byla na takovéto reakce zvyklá, protože mi obratem řekla "klid, proberte to doma s mužem, zavolám zítra". No a už je to sedm let a toho našeho blondáčka modrookého bych nevyměnila vůbec za nic na světě !