asi jsem naivka, nebo mám z prdele kliku, ale já jsem si vážně myslela, že tohle se už nestává. Myslím tím ta naprostá nevědomost dětí..
I když o tom skoro pořád čtu na diskusi, tak mi to prostě přijde neuvěřitelné..
Asi jsem dost ovlivněná prostředím, ze kterého jsme si brali našeho syna - DC Veská.
Myslím, že se tam děti mají "v rámci možností" dobře. Nemluvím o tom, že jim nechybí rodiče - když k vám přiběhne holčička, zatahá vás za tričko a s vážnou tváří se zeptá - ty jsi moje maminka??, tak to je záhul na city i pro otrlejšího člověka,než jsem já
Ale vracíme se tam rádi. Ukázat, jak se máme, jak roste.
Docela mě děsí představa, že by tam musel zůstat - a ve 3 letech by se z tohohle přátelského místa dostal do podobného DD jaké popisujete.. A to nemluvím o traumatu ze ztráty známých tet
Píšu zmateně, je mi z toho dost těžko, protože je ve věku, kdy už by tam nebyl (budou mu 4).
Raděj jdu, asi mi dneska chybí optimismus nebo co...