Přidat názor k článku Oči - tak prázdné a pusté!

mám já, když to čtu. Už při větě
"Už to vědí, ani jim to nikdo nemusí říkat - pro někoho si přijela maminka."
se mi tam dostaly a pak už jen tekly a tekly.

Klárka má velké štěstí - že si pro ni její maminka přijela, že svou aminku našla a že maminka našla jí.....

Krásný článek a krásný příběh - přeju celé rodině a Klárce především do dalšího života jen to dobré - samý úsměv a láska, ať jí provází na každém kroku!!!!!!





K diskuzi - myslím, že pokud se nebude "fanatizovat" - shodneme se všechny na jednom - žádná z nás nepřeje ostatním, aby zažily život bez dětí - bez dětškého objetí, bez jejich lásky. Děti je ohromnej a převelikej dar.
A že si každej k nim nachází jinou cestu - no, prostě, kdo nemůže jinak - obrací se k doktorům. Většina z nás (mám sama děti po IVF - proto asi mám "vyhraněný" názor) se doma adocí zabývala aspoň v myšlenkách velice vážně. Já vím, že "myslet" na adopci a adoptovat je veliký rozdíl - ale nějak to všechno začít musí.
A jsou lidi, co když se nedaří si zažádají o dítě z domnečku.... každý má svou cestu ....
A vzhledem k tomu, že vím, že NIKDO neřekl proti adopci na diskuzi o IUI a IVF ani slovo - jen jsme si hájily to "svý", přijde mi docela nefér něco takového tvrdit.
A opravdu mi přijde strašná škoda kazit takový pěkný článk s tak pěknou myšlenkou a "jiskrou" naděje pro lepší zítřky nějakýma dohadama.....

Přála bych si, aby nebyly prázdné náruče bez dětí a aby nebylo dětí, co jim náruč maminky chybí.....


A ještě k DD. Mám švagrovou z DD - jasně, je to už jiný ročník - byla v domově za jiný doby a možná už je všechno jinak. Ale možná taky ne. Nikdy si nestěžovala, že by se jí tam něčeho nedostávalo. Ale byla spousta "drobností", který mi mohli potrhat (a doufám, že mi to někdy promine - bylo mi 12, když k nám přišla - byla jsem OPRAVDU "tele" mohla jsem se uřezat, když třeba nevěděla, že čaj když se uvaří, tak není sladkej - jasně - oni ho dostávali už oslaznej....
Já vím - není to k smíchu - ale byla to spousta malých, malinkých drobností - až po něco, co totálně dostalo mojí maminku (tchýni týhle mojí švagrový) - prostě něco se dělo a ona "něco" udělala a nebo neudělala - to už není podstatný. No a naše mamča (žena v áži - šak nás měla 5 ) jí prostě řekla "taky bych ti mohla jednu lípnout" (nebo něco v tom smyslu...). A zpátky se jí dostalo odzbrojující odpovědi "klidně, já od maminky nikdy nedostala".