Jak už jsem psala, dvojčata nemám, ale sama pocházím z identických dvojčat.
Moje maminka asi byla zlatá svatá, protože jmenované dotazy (kromě toho IVF, to nebylo) jí nijak nevadily.
A co vadilo mě? Z jmenovaných dotazů asi skoro nic, až na otázky typu, která je hodnější.
Nejvíc mě vždycky štvalo, když se nás lidé nenamáhali odlišovat a oslovovat křestním jménem, byly jsme pro ně prostě holky B. a hotovo. Popřípadě jsme dostávaly ve škole dohromady pomůcky a podobně s tím, že se přece nějak podělíme.
Vždy u mě měli plus ti učitelé a spolužáci, kteří se namáhali najít si nějaký ten rozlišovací znak (i když to nebylo vůbec jednoduché, jak vidím po těch letech na fotkách) a oslovovat mě Jano a sestru jejím křestním jménem. Nebyla to, bohužel, vůbec samozřejmost.
Pokud jde o oblečení, maminka nás nikdy nenutila nosit stejné věci, a ani my jsme na tom netrvaly, i když jsme si často stejné kousky pořídily.
Na závěr, slovo "monomatka" je úžasně pitomé. Jakou má vypovídací hodnotu? Je naprosto běžné rodit děti po jednom, ne? Dvojčata jsou jen taková hříčka přírody, dnes tedy i člověka. Tak proč z toho dělat nějakou výsadu a nazývat ostatní maminky tak nemožně znějícím termínem?
Předchozí