Přidat názor k článku Oči - tak prázdné a pusté!

hmm, není to všechno jednoduché od začátku do konce
ačkoli to rozumem všechno chápu, neumím si přestavit, že pokud nyní fungujeme jako "normální" rodina, může se stát, že puberta našeho syna (adoptovaného) všechno obrátí vzhůru nohama a já/my to budeme brát s nadhledem a odstupem, protože jsme přece s něčím takovým museli počítat
to já prostě neumím, miluju ho a dávám mu a beru ho bez výhrad, ale prostě nedokážu mít ten odstup a tak si myslím, že to se mnou nebude jednoduché - ale kdo to má s dětmi v pubertě jednoduché?
já byla teda v pubertě pěkný oříšek, a to jsem byla až skoro do sedmnácti vzorné dítko a premiant na gymplu - a pak několik let pekla, fakt, jakž takž se to srovnalo, až když jsem šla bydlet sama a řekla bych, že následky jsem si se svým otcem nesla až do jeho smrti
bojím se, abych to nevyhrotila také tak, snad ne