Prvně chci říct, že s paní magistrou Rulíkovou souhlasím. Manžel mi večer často nechce věřit, když mu líčím zážitky dne, co všechno z lidí vypadne.
Já nesnáším otázky typu: Jste ráda že to máte najednou za sebou co? NEMÁM a NEJSEM. Vždy jsem si přála tři děti (takže mi ještě jedno chybí), ale postupně. Obdivuji těhotné ženy a i když se někomu zdají neforemné, mě přijdou krásné a když si hladí bříško jsou plné něhy. Na dvojčata jsem nikdy nepomyslela. Takže nejen, že nemůžu chodit s holkama na pavání, cvičení.... protože je to jen pro monomaminky, nebo musí být nějaký doprovod, ale můj jediný doprovod (manžel)je tou dobou v práci aby nás uživil. Ale hlavně jsem přišla o jedněch 9 měsíců kdy jsem se teprve mohla těšit na to krásné stvoření co se pak narodí
Jinak ať jsem spravedlivá. Nedávno jsem potkala v čekárně maminku s trojčaty a taky jsem se neudržela a řekla jí, že má můj nesmírný obdiv jak to zvládá. Já mám kolikrát co dělat, abych si poradila s dvojčaty. Ona mě však elegantně odpověděla, že to nic není má jen o jedno dítě víc
Zcela jistě jí to přišlo stejně hloupé jako mě spousta otázek a připomínek k mým milovaným holčičkám.