Myslím si, že profesionální pěstounská péče, by měla být o něčem trochu jiném, než klasická pěstounská péče, nemělo by vznikat silné citové pouto. Pěstouni by měli být od začátku ti, kdo chtějí pomoct dítěti, ale být připraveni na to, že "až se tohle dítě vylíže z nejhoršího" může a v některých případech by asi i mělo jít svou cestou. Ale tahle pravidla by měla být známá předem. Profesionální pěstoun by měl vědět, jak odborně pomoci, nejít do toho "pouze srdcem" a tohle píšu v uvozovkách, pěstounská i profesionální pěstounská péče potřebuje hodně lásky. Takže ta profesionální PP bude asi mnohem náročnější. Mám děti v pěstounské péči, vím o sobě, že tu "profesionální péči" bych asi nezvládla, ale
taky si myslím, že pro některé děti z DD nebo z biol. rodin (třeba starší,event. citově příliš ploché a neschopné se na někoho navázat nebo příliš problémové ...) by tato profesionální péče byla dobrá. I když jsou některé DD domovy na hodně slušné úrovni, určitě dá jakákoli forma PP dítěti mnohem víc (bohužel kromě té nevydařené, ať už z jakéhokoli důvodu). Profesionální pěstoun se pro ně může třeba stát takovou hodně důležitou tetou, strýcem ale třeba i mámou a tátou.
Předchozí