Přidat názor k článku 10 nejčastějších (a nejhloupějších) otázek, na které se lidé ptají rodičů dvojčat

Dobrý den,

článek mě trochu "nastartoval" k tomu, abych se i já svěřila se svou zkušeností.
Nemám dvojčata, ale jsem řidičkou tandemového kočárku, kde vpředu sedí čtyřletý pohybově handicapovaný syn a vzadu leží půlroční dcerka. Už jsem si kolikrát vyslechla, zda se jedná o dvojčata . Co mě ale občas rozladí je, když se lidi ptají, kolik synovi je (vypadá mladší) a pak se hrozně diví, jak to, že se ještě vozí... ("kluku vyskoč, to se necháš vozit?". Tuto otázku už slyším hodně dlouho, samozřejmě i před tím, když jezdil na kočárku sám. Chce to opravdu hodně silné nervy. Za ty čtyři roky, kdy bojujem o každý pokrok mentální i pohybový, jsem se celkem zocelila, ale to víte, nejsem robot a někdy stačí tahle otázka a vezme mi to "vítr z plachet". Kolemjdoucím opravdu nemám sílu vysvětlovat celou anabázi synova postižení - nemám na to čas ani náladu. Vím, že to většinou nemyslí špatně a zároveň si neumí představit, jaké to je. Bolí také otázka po návratu z lázní - tak co, jak mu to pomohlo? Zase podotýkám, že si ji vysvětluji jako zájem o naši rodinu a těší mě to, tazatelé si ovšem neuvědomují, že jsme nenavštívili Lurdy a malý si na chůzi dost dlouho počká, dočká-li se vůbec... Jsme jen lidi, omylní a taky často mluvíme rychleji než myslíme, proto buďme trpěliví a maminky dvojčat, berte to s nadhledem a radujte se, že máte děti zdravé. Sama vidím u dcerky, jaký zázrak to je. Nádhera. Mějte se všichni hezky!!!!!