Čtu tvůj článek a to, že vlastně nevíš, kdy přišel ten zlom, kdy ses od porodničního porodu posunula k domácímu.
Já měla doby, kdy jsem porody doma považovala za šílenství. Nevím, kdy nastal ten můj obrat či posun. Možná, když jsem četla příspěvky tady na rodině? Když jsem četla články zahraničních porodních asistentek? Když jsem porodníky i asistentky přistihovala při neznalostech a šíření nepravd, o kterých ani sami nevěděli, že to nejsou pravdy? Nevím.
Kdysi jsem si myslela, že porod doma znamená, vykašlat se na prenatální péči a porodit doma za každou cenu, bez odborné pomoci.
Postupně jsem pochopila, že jsou jakási kritéria pro bezpečný domácí porod.
Potom jedna moje kamarádka porodila doma, prostě úplně normálně, tak dobře mi to k ní sedlo, vůbec jsem se nedivila.
Ani nevím, kolik let mi to trvalo. Před 6 týdny jsi doma porodila ty. A přišlo mi to úplně správné, bylo to ono, tak to mělo být.
Nemám to tak, že každý domácí porod bych považovala za úžasný. Ale tam, kde těhotná fakt ve spolupráci s asistentkou, která o tom něco fakt ví, zkoumá, zda v jejím případě bude porod doma bezpečnej, kde si zajistí, aby na to nebyla sama, kde počítá s více variantami, mi to přijde skvělé.
Já sama bych doma nerodila - neporodila bych; mám příliš velký strach z komplikací a ten by mě blokoval; vím to o sobě a tak mi nemusí být líto, že jsem dvakrát rodila v porodnici.
Ale váš krásnej rodinnej zážitek vám moc přeju.
Předchozí