Přidat názor k článku Oči - tak prázdné a pusté!

Láska jde přece dávat více způsoby, třeba i tím, že ji nebudu vyžadovat nebo čekat od dítěte, které toho prostě není schopné, z různých důvodů. Možná to nedokážu vysvětlit, ale profesionální péče by měla mít smysl hlavně u některých dětí, které jsou např. silně citově vázané na svoji původní, biologickou rodinu, přestože v ní nemůžou žít (důvodů může být hodně, nedostatečná nebo až ohrožující "péče", týrání, zneužívání, ...). Do pěstounské péče jdou často děti starší, sice těžce deprivované, ale mají už své vazby,různé vysvětlení toho, co a proč se s nimi dělo. Napadá mě srovnání (vím, že to není úplně stejné, ale hodně podobné) - týraná žena má také často silnou citovou vazbu na muže, který ji ubližuje. Je dospělá, má možnosti to řešit, ale neudělá to, neumí to. To dítě je na tom mnohem hůř.
Tady pak neplatí, že když dítěti v PP lásku dáváte, tak ono si to uvědomí, rádo ji přijme a dává ji také. Pro "běžné pěstouny" je těžké žít s dítětem, které vás odmítá, proto profesionální pěstounská péče, kde se dítě může "zotavit", ale není to v DD, kde tu individuální péči prostě nedostane a nemůže tam navázat ani pevnější vztah (vždyť to přece nikdo nemůže chtít ani po těch tetách v DD, navíc to není vůbec dobré navázat si na sebe v DD dítě silnou vazbou a tím mu ztížit případný odchod z DD jinam,do adopce, do PP ...)A vztah profesionálního pěstouna k dítěti? Asi to musí být těžké, ale on by měl jednat v zájmu dítěte a pokud je to potřeba, záměrně si třeba držet odstup, dopřát mu to "neutrální prostředí".... Nevím, je to jenom příklad.
pozn: Já nejsem odpůrcem DD, ale s životem v rodině, třeba i pěstounské, bych to nesrovnávala.