Byl to třetí porod. Byla tedy pod lékařským dozorem - v podstatě ještě předtím, než jí vůbec nějaké bolesti začaly.
Poté, co začala trpět, jí přidělili žákyňku, která se nejvíc bála toho, aby matka nekřičela bolestí - a tak matka nekřičela - bylo to třetí dítě, bylo jí to hloupé.
Rodila od večera od osmi hodin. Každou hodinu nakoukl dovnitř doktor "Tak co maminko? Ještě nic? To bude holčička. Ona se dlouho strojí..." volali rozšavně, něco ten večer oslavujíce.
Ráno v devět hodin přišla doktorka, podívala se na matku a s hrůzou v očích vykřikla "Já neslyším ozvy a na císaře už je pozdě."
V té chvíli už matka upadala do komatu.
Jediným lékařským zásahem bylo, že na matku nalehla sestra a já jsem vyběhl pouhým tlakem na břicho. Bez rotace, bez nastříhnutí hráze, bez umrtvení.
Po porodu matce řekli, že budu nevzdělavatelný, nebudu sedět, mluvit a chodit.
To já jen na okraj, jak taky může vypadat ten "porod pod dozorem v nemocnici". Stalo se to před třiceti lety, ale nedělám si iluze, že by zdravotnictví tak moc pokročilo.
Ale chtěl bych říct - porod je odjakživa přirozená věc. Rodí se v celé přírodě a většinou to dopadne dobře, jinak by druhy vymíraly jen proto, že samice nejsou schopné porodit.
náš státní aparát a tlak nemocnic a v neposlední řadě 40 let totalitní éry, kdy bylo vše lepší "pod dohledem" udělal z porodu doma téměr zločin. Neustále jsou rodičkám předesílány příklady, co všechno se může pokazit a jak jsou nezodpovědné, že rodí doma. Já mám naopak takový dojem, že pokud se porod nechá běžet přirozeně a bez stresování rodičky, většinou se nic nepokazí. Je toho spousta, co by se pokazit MOHLO, ale to přece není důvod, aby se ženám zakazovalo a nařizovalo, jak mají rodit. To bychom mohli už rovnou rodit císařem vždycky, protože je to pro plod bezpečnější.
Předchozí