Přidat názor k článku Oči - tak prázdné a pusté!

tomu rozumím naprosto přesně. Já se v práci dostala do fáze docela hlubokého vyhoření, kdy jsem měla pocit, že pomáhat týraným a zanedbávaným dětem je vlastně zbytečné, protože ono to v důsledku stejně nikdy nedopadne ideálně. Taky se mi posunul pohled na pojem zanedbávání, jak jsem se pořád pohybovala mezi rodinami, které mají péči o děti trochu jinou než "běžná" rodina, byly chvíle, kdy už jsem neuměla určit, co je to vlastně normální péče o dítě. Není to jednoduchá práce, tak snad jen hodně štěstí a občas pozitivní zpětnou vazbu