Přidat názor k článku Všude dobře, doma nejlépe (aspoň pro mě)

Žluťásku, ano, stalo by se to tak jako tak. Ale! Při druhém těhotenství jsem mohla zajít do porodnice, vyžádat si zdravotní dokumentaci k prvnímu porodu a s porodní asistentkou projít, jestli nebyla chvilka, třeba právě nízké ozvy (které se doma jistě neměří), kdy mohlo ke krvácení do mozku dojít. Protože ale předpokládám, že při domácím porodu se třeba ozvy neměří (nebo ano?), tak takovou zpětnou kontrolu průběhu porodu prostě nemáš. Navíc v nemocnici, kde jsem já rodila, také odebírají po porodu krev z pupečníku, kde se dá prý přesně určit, zda k nějakému přidušení dítěte během porodu došlo. Nic takového při domácím porodu mít v ruce nebudeš. A pak když na tebe bude útočit armáda doktorů, kteří budou tvrdit, že postižení je z porodu, nebudeš jim moc nijak oponovat, protože jsi přeci laik a navíc nemáš potřebné informace. Já tedy vím (díky dokumentaci), že při porodu se nestalo nic a nemám důvod nějak osočovat lékaře. Také jsem své druhé dítě rodila ve stejné porodnici. Věř tomu, že kdybys porodila doma dítě a pak zjistila, že je postižené a všichni by ti tvrdili, že to je z porodu, těžko by sis udržela sebejistotu, kterou máš teď a nakonec bys jim uvěřila. Pohybuji se mezi rodiči s postiženými dětmi a slyšela jsem opravdu šílené historky o porodech těchto dětí. A jsem vyjímka, která se druhé dítě odvážila vůbec porodit přirozenou cestou (a to v nemocnici pod lékařským dozorem), většina ostatních maminek buď nemám vůbec odvahu znovu rodit a nebo se rozhodnou rovnou pro císařský řez. Prostě kdo možné komplikace u porodu nepoznal, nedokáže si je představit a bláhově si myslí, že matka příroda to nějak zařídí.