Přidat názor k článku Všude dobře, doma nejlépe (aspoň pro mě)

Dobrý den. Nedá mi to a musím se i já připojit se svým názorem- no, spíš zkušeností. Já jsem rodila v září, moje sestra v lednu a teta teď v březnu. Já v Pardubicích, sestra na Novém Zélandu ( kde probíhá předporodní péče úplně jinak, maximálně se propagují porody doma, popř. v nemocnici pouze za účasti porodních asistentek, a porody s lékaři bývají buď u "rizikovek" nebo jen v některých ětších nemocnicích ) a teta v Teplicích. Všechna naše těhotenství probíhala naprosto bez komplikací, porody se dostavily pěkně okolo termínů a porod se ohlásil porodními bolestmi. Po převozu do nemocnice vše stále probíhalo tak jak má, až do okamžiku porodu samotného, kdy už se miminku moc moc chtělo ven. U mně klesnul miminku tep ( ačkoli se z analýzy krevního vzroku později neprokázalo, že by mělo omezený přísun kyslíku, Apgar skóre bylo 9-10-10 ). Později mi můj gynekolog, dříve věhlasný porodník vysvětlil, že ne vždy jsou přístroje měřící miminku tep, úplně spolehlivé ( ukážou např. nižší tep, když je správný, ale ne naopak!!! ) a že se klidně mohlo stát, že miminku nic nebylo,ale že si toto porodníci nemohou vzít na svědomí. Povím Vám, ta chvilka kdy miminko nešlo ven mi stála za to, abych si nechala udělat třeba deset císařů! Ačkoli i to, co bylo potom, tedy stálo za to! :-( Hrozně jsem se bála. Zároveň jsem si asi hodinku před porodem nechala dát epidurál, a navzdory všem, co tvrdí, že by NIKDY ( i když ještě nerodily ), musím říct, že jsem si ho naprosto užila! Bolesti mi začaly v 10 dopoledne a porodila jsem 01.30 ráno! A to jse byla v porodnici jen 8 hodin, např. kamarádka 22! POkud někdo porodí za 2 hodiny, fandím mu a musím říct, že se má! A asi to bez toho tišení není zas až taková tragédie... Neříkám, že nelze porodit bez tišících prostředků- ale, když se nabízejí a ničemu nevadí, proč si tu těžkou chvilku trochu neulehčit, ne? U mé sestry- bez tišících prostředků- něco podobného, miminko nemohlo ven a lékař musel použít kleště. Nastřihl ji minimálně, a když přišla z porodnice sedla na kolo a jela nakoupit. Moje sestra se definitivně rozhodla pro porod v nemocnici až po mé zkušenosti, kdy jsem byla v nemocnici a stejně šlo o vteřiny a lékaři a sestry byli tak nervózní, že mi svlékali noční košili už za běhu na chodbě cestou na porodní sál. Otázkou zůstává, co by dělala "porodní bába", byť i zkušená, kdyby takhle na poslední chvíli byly potřeba kleště? Tuším, že je používat nesmějí. Moje teta měla 2 porody naprosto přirozené, rychlé... a třetí? Mimčo se zaseklo bradičkou o stydkou kost a ramínky ještě někde a známý primář, co ji rodil, ji potom řekl, že při té ztrátě krve, která následovala, už byla téměř v ohrožení života. Zvládli to také císařem... Všechny tři i naše princezny jsme zdravé a spokojené. Nechci, aby toto vyznělo, že jsem odpůrkyní porodů doma, chraň bůh, toto je osobní volba každé z nás. Jen jsem chtěla připomenout, že komplikace se naskytnou tak rychle a nečekaně, a hlavně NEPLÁNOVANĚ a netušeně, že být někde jinde než v nemocnici ( resp. někde jinde, než kde je doktor a lékařská technika ), je podle mého prostě risk. Můj porodní sál byl pár metrů od operčního a stejně jsem viděla ten stres v očích a hlasech doktorů a sestřiček, jak na sebe křičeli povely, sháněli pediatra a anesteziologa... a byl asi čas sotva na to, aby mě převezli na ten operák...