Hanko, gratuluji k porodu, článek jsme četla, a jsi šikovná, žes to zvládla.
Ale nechápu tvou poznámku o tom, že při sebemenších komplikacích bychom "my připravené" byli někde ... já se právě domnívám, že díky tomu, že jsem věděla, jaké komplikace můžou nastat, a také jsem věděla, co v jejich případě dělat, bych ty "sebemenší" i jiné komplikace byla schopná zvládnout (navíc jsem měla na telefonu PA). Buď bych je dokázala zvládnout sama, nebo bych volala rychlou. Nebo se v klidu přesunula do porodnice. Prostě podle toho, o jaké komplikace by šlo.
Když jsi neplánovaně rodila doma, možná jsi měla strach. Já jsem při porodu taky měla strach, ale ne takovu tu hrůzu ve smyslu: "proboha, přišlo to na mě doma, co budu dělat?" ... spíš než strach to byl možná respekt k porodu, respekt k tomu, že věci nemusí vždy dopadnou tak, jak si je člověk plánuje. Ale díky informacím, které jsem měla, díky přípravě, díky porodní asistentce, která se mnou sice nebyla fyicky, ale věděla jsem, že je na cestě (a na tom mobilu), jsem měla důvěru, že vše zvládneme (já i miminko).
Musíš vědět sama, zda bys byla u svého neplánovaného domácího porodu klidnější, kdybys věděla, jak ty "sebemenší komplikace" řešit.
Předchozí