Tak koukám, že jsem asi jediná, u koho klystýr vůbec nefunguje.
Měla jsem z něj trochu obavy (špatná vzpomínka z dětství), ale neodmítla jsem ho, aby mělo miminko dost místa. Sestřička byla naštěstí ohleduplná, takže to nebylo tak hrozné, ale ta voda se kamsi ztratila a já jsem vůbec necítila potřebu jít na WC, pobíhala jsem po místnosti asi hodinu a pořád to nešlo a nešlo. Žádná katastrofa, ale pocit, že organismus nereguje normálně, není během porodu nic moc. Sestřička občas nakoukla, udiveně se zeptala _Pořád nic?_ a evidentně se jí to zdálo zvláštní. Nakonec při vytlačování hlavičky trošku toho hnusu vyšlo (tomu jsem se klystýrem taky chtěla vyhnout), ale ne moc.
Dehydratovaná jsem určitě nebyla a vyhladovělá už vůbec ne.
Předchozí