Mate pravdu, ze nektere deti jsou tyrane a zanedbavane, a ze ucitel nema prostor kazde dite poznat do hloubky. Proto se taky ucitelu zastavam, a rikam ze problem je ve vychove v rodine. Ale co se tyce te "hlavne osobnost" teorie, je to dnes bohuzel vzato do extremu, a PROTO jsou problemy. Prece vsichni vime, ze kazdy ma jinou povahu a podle toho se k sobe chovame. Zivot neni cernobily. Jsem maminka dvou predskolacku a holcicka i klucik jsou osobnosti naprosto odlisne. Mam samozrejme odlisny a ""special"" vztah s kazdym z nich, a dokonce i kdyz je vychovavam stejnym stylem beru ohled na jejich povahu a zralost, jak jinak. Ale jsou snad urcite normy a pravidla, ktere umoznuji, aby jsme zili v relativne bezpecne a fungujici spolecnosti. A v tom momente individualita jde stranou a nastupuje prospech vetsiny. Je pekne jestli mam klidne ditko kam ho posadim tam bude, mam o to lehci praci. Ale kdyz mam vzpurne, tvrdohlave ditko od povahy prece neznamena, ze budu uprednostnovat povahu nad urcitymi normami jednani. Normami slusnosti.
A o tom tady snad mluvime. Nejste sama komu beha mraz po zadech, kdyz slysite sektarske ""ohybej proutek dokud je mlady"" a razne. Je to nepopularni a nejde to dohromady s dnesnim stylem vychovy.
Ale tyhle zakladni principy a zdravy selsky rozum se diky Bohu nemeni s modou.
Předchozí