Přidat názor k článku Chraňme své děti

Dokud jsem nebyla maminkou, taky jsem se ráda ksichtila na cizí děti. Zvlášť pokud jsme čekali např. ve frontě, nebo u lékaře. Pokud byla taková příležitost a stalo se, že se na mě např. v autobuse smálo nějaké dítko, vždycky jsem úsměv opětovala... no prostě mám a vždy jsem měla mrňata ráda (také jsem učitelka v MŠ), ale NIKDY by mě nenapadlo bezdůvodně na cizí dítko sahat. Je to asi tím, že nejsem PITOMÁ a dojde mi, že už jenom jeho mamince by to asi bylo nepříjemné. Chápu přátelské babičky, jsem ráda, když si někdo všimne mého 20ti měsíčního syna, s úsměvem si s nimi popovídám, ale nevidím důvod, proč by ho měly hladit, sahat na něj a vůbec se k němu nenormálně přibližovat. Každý člověk (i ten malý) má svoji osobní intimní zónu, do které většinou pouští pouze ty lidi, které uzná za vhodné. A za to, že je malý a nemá se jak bránit, za to nemůže - od toho má rodiče. Pokud by někomu páchlo z pusy - couvla bych, odklonila se - proč by to můj syn měl trpět jen proto, že je v kočárku. Kontakt z cizími lidmi v přítomnosti rodičů ano, ale proč nechat svým dětem dělat to, co bychom sobě samým dělat nenechali?