Takhle jsem jednou stála v sámošce, malej ve vozíku, a paní přede mnou kašlala, ale dost brutálně. Tak jsem si dala od ní odstup, asi metřík, a stoupla jsem si před malého, abych ho "chránila tělem". On byl v té době strašně chytlavej, už z toho, naštěstí, docela vyrostl. To bych ale nevěřila, jak to lidem vadilo. Cpali se na mě v jednom kuse a potichu něco brblali. Přitom o nic nešlo, postup fronty jsem tímto nemohla vůbec zpomalit, akorát jsem malého držela v uctivé vzdálenosti od nemocné paní, která se nenamáhala kašlat třeba do kapesníku.
Předchozí