Nikdy jsem nikomu neřekla, ať mi nesahá na dítě, ale pokud na syna (2,5 roku) začně mluvit neznáma paní, většinou v situaci, kdy stojí na chodníku a řve, protože něco chce nebo naopak nechce, ho prostě vezmu za ruku a odtáhnu pryč. Setkala jsem se s tím, že paní nevěřícně kroutí hlavou, vždyť ona jenom chtěla potěšit chlapečka svými řečmi o tom, že se to nedělá, ať nezlobí maminku a ať jí da ručičku a jde s ní, ale o takovou pomoc opravdu nestojím. Syn se stydí, s cizími lidmi se nebaví (sám od sebe) a pokud na něho začne někdo mluvit, když zuří, je to stokrát horší a většinou ho pak řvoucího vleču domů. Kdyby ho všichni nechali na pokoji, za chvíli ho to řvaní přejde a jdeme dál.
Předchozí