Počkejte, až miminka povyrostou, to bude hned další prostor pro zasahování do vašeho prostoru!Jsem docela společenský tvor a nevadí mi se s kýmkoli dát do řeči, ale opravdu trpím, když hodnou paní na ulici, známou či prodavačku v obchodě napadne (aniž by se mě zeptala)např. obdarovat 1,5leté dítě cucavým bonbonem (samozřejmě mu ho seberu, ale asi si umíte představit ten řev!) nebo dokonce bez varování BRÁT Z PUSY DUDLÍK s tím,že "ukážeme mamince, že už jsi velký" (ale on si vůbec nemyslí, že je na dudlík velký, naopak je třeba velmi nevrlý,protože musel např.předčasně z postýlky, abychom doprovodili staršího brášku do školy, což paní netuší) a bude mi další půl hodinu řvát i když mu dudlík hned vrátím. Jsem myslím docela asertivní, ale některé "akce" prostě proběhnou dřív, než stihnu zareagovat. Nebo dokonce na moje "ne, bonbon mu nedávejte, může mu zaskočit" paní reaguje spikleneckým "ale jen si ho vem, maminka ti nic nedopřeje".Opravdu jsou to jen JEDNY Z MNOHA historek z našeho života. Ale uznávám, že to možná hůř snáším, protože hlavně mladší syn je dost vzteklý a nedůvěřivý k cizím lidem, tak ho tyto scénky často dost rozhodí a skončí to scénou já pak odcházím nasupená se zmítajícím se řvoucím batoletem v podpaží. Někdy jsem zkrátka unavená...
Předchozí