Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Mám dva kluky 4r a2r.Oba jsou divočáci-řekla bych skoro hyperaktivní.Starší ukňouraný,neschopný se sám svléci,obléci,najíst-vše s brekem.Přitom vše umí,je moc šikovný,ale prostě nechce.Už nevíme jak na něj,nezabírají hrozby ani odměny.Mladší je vybiokno,vzpupný,uřvaný,vzteklý,neustále se chce prát.Když jsou každý sám,jsou zlatíčka.Tvrdím 1dítě=žádné dítě.Jak jsou spolu neustále se bijí,popichují,rvou se i o pitomosti-o hřeben,o cokoliv.U jídla na sebe dělají opičky,provokují se,hádají-jeden řve ANo,druhý řve Ne.Ale ani jeden vlastně neví proč!Kupujeme vše 2x,stejné auta apod.Přesto to nestačí,neustále je boj s křikem MOje MOje.Pokud je starší ve školce,je to pohoda a klid,ale to je málo,jsme skoro pořád nemocní čímž jsme i furt zavření doma.Je to na palici.Manžel v práci až do večera,dojíždí daleko,potom tak unavený,že ani po něm nic chtít nemůžu.Pro sebe nemám ani hodinu týdně.Sama mám dost vážné zdravotní problémy a kluci mi dávají pořádně zabrat.No snad to nějak přežiju,v úklidu a jiných věcech už jsem notně slevila,nic jiného mi ani nezbývá.Myslím,že to hodně závisí od povahových vlastností,oba kluci jsou osobnosti a oba mají svoji hlavu-už nyní.MOje máma i tchýně často říkají,že jak to vidí,oni s námi měli fakt pohodu.Vidí,že se snažím,kluky vedu,ale je to těžké,moc s nimi nehnu.A ani babičky a dědečci.Holky držte se!