Dvě děti s malým věkovým rozdílem, starší zlobí, s mladší jsem taky nějakou dobu cvičila, permanentní stres, nestíhám nic.... Po porodu druhého dítěte jsem vyhazovala manžela i se synem na ulici, s klukem jsme měli situace, u kterých by se psychiatr rozhodně nenudil.
Já k tomu ještě trochu pracuju a taky teď stavíme barák, ale to už mě ve srovnání s těma dětma tak moc nevyčerpává. Ty dvě děti samy o sobě, to je prostě hukot. Jsi moc šikovná, že to zvládáš i s tím menším postižením, a nemysli si, že jinde je to jinak. Některé ženské to mají „kosmeticky“ v pořádku (uklizeno, upečeno, bůhvíco), ale těm dětem se zase třeba tolik nevěnují – třeba ani nemusí.
Tak hlavu vzhůru – bude líp