Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Fakt Vám to nezávidím, je to běs, ale věřte, že bude líp. Připomněly jste mi moje vlastní pocity v té době, které bych shrnula větou "dejte mi už všichni proboha alespoň na jednu hodinku pokoj". Pamatuju se, jak jsem třeba snila o tom, že si sednu za stůl a ´v klidu se najím. Pamatuju se, že jsme naplánovali sobotní vycházku s kočárem do zahradní restaurace, já udrncala mrňouse, objednala si a když mi přinesli baštu, akorát se vzbudil. Tenkrát jsem se rozbrečela jak malý fakan, manžel na mě koukal, jestli už jsem se dočista nezbláznila.Já se na to týden těšila... Jenže tohle pochopíte právě jen vy.....