Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Ten článek mi přišel vhod... mám tři kluky: 5,5 , 2,5 roku a 2měsíce... babičky na hlídání nemám, manžel od rána do večera v práci a já doma taky pracuju... teda teď, co je to hnusný počasí a kluci do toho měli chřipku jsem už byla zralá na bohnice... připadám si jako vězeň, který nikam nemůže, veškerý čas věnuje někomu jinému a neustále se oddává snění o svobodě... v tom článku to bylo přesný - sním o tom, že si V KLIDU zajdu na záchod, udělám snídani a vychutnám si jí - dokonce budu za 5 minut vědět, co jsem to vlastně snídala... půjdu V KLIDU nakoupit, uvařím výborný oběd a v klidu si ho vychutnám apak si dám kafíčko, zajdu za kamarádkou... zrovna dneska má manžel nějakou akci, kde bude i spát, takže budu na všechno úplně sama... a jemu vůbec nedochází, proč mi to bylo líto, že jde... on nechápe, že on může všechno a já bez něčí pomoci nic... to chápete asi jenom vy, a proto to sem píšu...