Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Tak jsme na tom asi podobne. Mam tri kluky 6r. 2,5r. a 1r.. Jsou to moje zlaticka milovane, jsem na ne desne pysna, ale nekdy mam pocit, ze bych potrebovala transfuzi trpelivosti, sily, elanu, optimizmu atd.... Nejstarsi a nejmladsi maji hypotonii. S tim nejmladsim jsem jeste donedavna 4-5x musela cvicit vojtovu metodu a nemluve o tom, ze je to narocne casove a fyzicky, me to hrozne nicilo psychicky, proto velice rozumim autorce. Ten prostredni ma silny atopicky ekzem, momentalne asi rok ve stavu kdy je slitej po celem tele, nekdy vic a nekdy min. Jsou to probdene noci, skrabani, svedeni, boleni, breceni.... To casto brecime spolu, protoze jsem uz zoufala s toho, ze mu nemuzu pomoct. Jeste do minuleho mesice jsem tak 2-3x v noci k tomu nejmladsiho kojila. Nekdy to vypadalo asi tak, ze bylo mimco na prsu a na druhou stranu jsem hladila a tisila drapajici se dite. Jelikoz ma ten prostredni i potravinovou alergii, tak varim v podstate na tri krat, protoze ten nejmensi je jeste jen na tech polivcickach a manzel potrebuje zase neco "normalniho". Kazde rano, nez se vypravime po probdele noci vsichni do skolky, je to pro me jak maly vystup na everest. Nekdy uz mam toho opravdu dost a to se mi snazi manzel pomahat a obcas jsou k dispozici i babicky. Je ale strasne fajn, ze si to tu muzu precist a vim, ze na tom nejsem takhle sama. DEKUJU ZA TEN CLANEK A VSECHNY PRISPEVKY .