Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Zlababo, ROZUMIM TI!! mam jen jedno dite, ale take jsme cvicili Vojtu, nespal, porad rval, doslova jsem (nejen) po nasem byte prochodila kilometry.. a ZAVIDELA jsem vsem ostatnim vsechno - ze maji klid, hodne spave deti, maminku, ktera pomuze, ze se muzou v klidu vykoupat,nalakovat nehty, VYSPAT..... no, bylo to krusne. Nakonec jsem stejne jistila, ze to sama nezvladnu(pritel porad v praci), kdyz nemohla rodina, chodily mi hlidat kamosky. Ty byly i moje psychicka podpora, nebyt jich, asi bych tu ted nebyla. Nezustavej v tom sama, bud se o to s nekym podel nebo si musis rikat - JEDNOU to vsechno prejde, do te doby to nejak vydrzim. Me taky pomohlo, ze jsem sla do prace, to bylo teprve to spravne "coro", protoze syn stejne v noci nespal nebo se pocural 3x za noc, a nikdo to za me neudelal.
Jeste si vzpominam, ze kdyz bylo synovi 1,5 roku, byla jsem na lyzich a utrhla jsem si vazy v kolene. 4 tydny orteza, 2patro bez vytahu a NIKDO, nikdo mi nepomohl, jednou nahradni babicka s nakupem - tak jsem si musela sehnat pani na uklid... casto jsem brecela, treba kdyz mi tchyne rekla, ze nemusim se synem chodit ven, staci, kdyz ho necham provetrat na pavlaci (hmmm, jak dlouho vydrzi hyperaktivni dite samo v zime na pavlaci, ze...). Byla jsem zoufala, vzpominam si, ze jsem s tou bolavou nohou a hnusnou depkou sedela v kresle, bylo zhasnuto a ja svitila synovi baterkou, aby on behal za svetylkem... za dva roky jsem sla znovu na operaci,ale to uz jsem chodila do prace a tak jsem po mesici radeji jezdila o berlich do prace (bylo to strasne, ruce i nohy bolely), jezdila jsem sama MHD na rehabku, ale pani na uklid me opet zachranila - hlavne jsem nesmela zustat dlouho sama doma. Postupne jsem se k pani na uklid vtirave adoptovala a udelala jsem si z ni takovou moji mamulcu, bez ni bych tu asi taky nebyla. Omlouvam se, ze se rozepisuju, je to porad ve me zive, i kdyz syn uz pujde do skoly. Ted me zase zacinaji miminka brat a ja doufam, ze to dalsi mimi bude ZDRAVE, HODNE, TICHE, VESELE A NEUBRECENE...

Zvladnout se to musi,ale i moje obe babicky meli pani, ktere jim chodily na vypomoc a nebyla to zadna bohata slechta, naopak :o))

HLAVNI ALE JE - NEZUSTAVEJ V TOM SAMA!! Rekni si nekomu o pomoc, zavolej klidne i na krizovou linku, dojdi si nekam k lekari, (nekdy staci i kadernice), ja si o tom povidala i s lidna v obchode, ve frontach, u lekare, v tramvaji...