Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Žlababo, úplně super článek. Jsem se fakt pobavila. Jako bych to četla o sobě . Včera jsem zjistila v poledne, že jsem zapomněla uvařit druhé jídlo . Sice nemám děti dva roky po sobě, jsou od sebe 5 let, ale malá má pubertu či co, takže je to záhul spíš na nervy. Ještě k tomu se chová jako chlap, sundá si oblečení a všechno mrksne na zem, fakt síla. Já jsem z mladického bordelářství taky zrovna nevyrostla a manžel zřejmě netuší co to pořádek je :-(, takže u nás je "chaos" pořád. K tomu poslední rok vysoké... Zítra si jdu do studovny odpočinout u sepisování diplomky. Nechápu nač si spolužáci stěžovali ve škole, já to brala jako den volna, ve škole jsem si to šíleně užívala . Učení na zkoušky ve studovně je taky super. Jen jsem musela zvládnout uvařit než jsem tam šla a všechno uklidit jak jsem přišla. To je ten kámen úrazu, že manžel je s vypětím sil schopen zvládnout jen postarat se o děti. To mi přípomíná, že bych raději měla na zítra odpojit internet )))). Někdy mi přijde, že to fakt nemůžu přežít se zdravýma nervama, ale zase když vidím spícího ročního andílka ve kterého se ve spánku proměnil, tak si říkám, že to za to stojí. Jako bezdětná jsem chodila v klidu na záchod ), vypila si kafe (ted ho na mě většinou malý vylije, samozřejmě studené, protože horké si netroufnu vzít), mohla v klidu chodit po obchodech, ale myslím, že teď je to stejně daleko lepší , i když člověk by fakt někdy vyletěl z kůže a odešel. Když se mě někdo ptá, co bych si přála, říkám trochu Božského klidu. Lenka