Přidat názor k článku Jsem tvoje stáří... Pozvi mne dál.

Nejdřív musím podotknout, že hned jak jsem čerstvý článek přečetla, napadlo mě, že na něj bude spooousta reakcí. Ale že jich bude tolik a tak rychle, to mě přece jen překvapilo. Přiznám se, že jsem nepřečetla všechny, takže možná už jen budu opakovat to, co někdo napsal.

Monty, moc se mi tvůj článek líbil. Vidím v něm odvahu, kterou člověk leckdy potřebuje, odvahu postavit se (ke) světu takový, jaký je. Nikoho samozřejmě netěší odsudky druhých, ale je dobré, když v sobě přesto najdeme sílu jednat a žít podle sebe a ne tak, jak by od nás druzí chtěli. Pro někoho to znamená být "za exota", jiný je zcela spokojený v klasické roli maminky (tatínka) na dětském hřišti. Nejde o to, co je lepší, jde o to, jak je kdo spokojenější.

Slovy Richarda Bacha (Iluze): "Všichni máme svobodu dělat cokoli, co chceme."
Neboli: "Chtěl sát mou krev!" "Což je přesně to, co děláme komukoli, když říkáme, že nám ublíží, jestliže nebudou žít po našem."