Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Ahoj holky, když si tak čtu všechny příspěvky, nechápu proč my ženy se dobrovolně pouštíme do dětí Ne teď vážně. Mám toho plné zuby a to mám jen jednoho strašně hodného synka, který nic nedává do pusinky, spí od 21.00 do 7.30 a přes den tak 4 hodinky, vydrží si hrát sám. Díky tomu zvládám pracovat doma a občas i ten úklid. Vaření beru jako relax. Přesto - druhé dítě ani omylem! A to hlavně kvůli mému sobeckému manželovi. Absolutně nechápe, že sem psychicky vyčerpaná a potřebovala bych třeba vypadnout chvíli bez malého nebo nějakou změnu. Naprosto na všechno sem sama, on si dál buduje kariéru, pěstuje koníčky, přátele (několikrát týdně sport či hospůdka, běžně pařby do tří do rána apod) a když namítnu že to je nefér, že já musela všeho nechat a on by se měl taky podílet, nazve mě feministkou, protože to tak bylo vždy, že ženy dělaly domácí práce a běhaly kolem dětí. Vůbec nechápal, jak to že mám bolesti po porodu (jizva po šití), nikdy v životě neslyšel že by nějakou ženu něco bolelo, dával mi hrozný záhul v šestinedělí neustálou buzerací že nekojím a že nic nezvládám apod, což sem odnesla depresí (o tom ani neví, nejspíš by se mi vysmál a nazval mě hysterkou). Malého má strašně rád, ale ke mě se chová jako k líhni, ne jako k partnerce. Před narozením malého to ale nebylo vidět. Kdybych měla problémy jako žlababa, nejspíš tady už nejsem. Zvládám jen díky tomu, jak strašně hodného mám syna.