Přidat názor k článku Jsem tvoje stáří... Pozvi mne dál.

Ahoj Šárko,
Jana Divišová není moje pravý jméno, ale kdysi jsem ho používala. Tedy, Jana jsem, ale Divišová je moje babička a jmenovala se tak moje máma za svobodna. Já si hrozně dlouho chtěla svoje vlastní příjmení na Divišovou změnit, ale když jsem teď vdaná, už to ztrácí smysl. :o)
K tomu psaní, ono se tím moc živit nedá, většina lidí, kteří vydávají knihy, dělají ještě i něco jiného, protože těch peněz za to není tak moc a když vydáš jednu knížku ročně, vychází to v rozpočtu hůř, než kdybys bral dávky od sociálky. :o) Obvyklá praxe je záloha + doplatek, ke kterému se třeba ani nedostaneš, protože běžný náklad knih je mezi 1500 - 3000 ks, z čehož má autor tak kolem deseti korun za knížku. Ale to tady nechci rozepisovat, stejně by to nikoho nezajímalo. :o)
Já se tím uživím, i když taky dělám i jiné věci, čas od času (sazbu, grafiku apod.), protože toho dělám podstatně víc. Samozřejmě to nemůžu všechno podepisovat, to by nešlo, kdyby v knihkupectví leželo třicet knížek se stejným jménem. :o) Spousta těch knížek, co jsem napsala, jsou pekelné blbiny, ale když mi za ně někdo platí, proč bych to nenapsala, že jo. :o))) Taky jsem jednou psala knížku o Lunetiku. :o)))
Z těch, o kterých si myslím, že jsou opravdu dobrý, snad asi Petr Hromádka: Pohádky o lásce, smrti a takových těch věcech, Peter M. Jolin: Deník, který jsem si (radši) nepsal, Karl Wagner: Murphyho zákony (taková řada 21 knih + 4 "Jak přežít") a ten "Průvodce". :o)