Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Mám děti rok a půl od sebe. Od poloviny srpna do konce března jsme ještě neměli jeden celý týden, kdy by někdo nebyl nemocný. Snížená imunita, sklony k alergii, nosní mandle a špatně rostlá eustachova trubice nás odkázaly na permanentku na ORL, o pediatrovi nemluvě! Je to k zbláznění a někdy k uzoufání. Dvakrát jsme lehli všichni čtyři. Malou jsem kojila do roka, to už jsem byla 4,5 měsíce těhotná, Péťu pořád ještě kojím, je mu 10 měsíců. Rostou mu zoubky, má pořád bolavá ouška, ale nejde mu s tím nijak pomoci, měl teď bolestivý průjem a dusí se ucpaným nosem, přičemž nechce dýchat ústy. Tak není divu, že v noci se budí po 15 minutách, jak ho to bolí a obtěžuje. Malá už naštěstí teď jen kňourá ze spaní kvůli posledním 2 stoličkám a po vakcíně na imunitu a vyndání nosní mandle je asi dva měsíce docela dobrá. Když v noci nespím, umírám pak únavou, jsem agresivní, vzteklá a nemám sílu na nadhled a k neřešení drobností. Zato když výjimečně prcek spí v kuse v noci 3-4 hodiny (asi jen 3x za těch 10 měsíců), jsem druhý den jak tajfun, mám dobrou náladu a všechno mi jde od ruky. Pořád také lítám po doktorech a už mi z toho hrabe. Mám paní na hlídání, žehlení i úklid, ale stejně řadu věcí dělám sama, protože tam nejsou permanentně a děti jejich práci zlikvidují během 3 hodin. Hlídání mám kvůli tomu, abych děti netahala na nákupy, kde vždycky něco chytí, nebo když jdu s jedním k doktorovi. Manžel sice chápe, pomáhá jak může, vydělává dost peněz, ale já i tak padám na hubu. No, snad to přežiju, děti vyrostou a já se mezitím nezblázním.