Asi už nenapíšu nic nového, ale přesně znám ten pocit. Mám sice relativně zdravé děti (syn je alergik, tak promazáváme a hlídíme jídlo - co mě taky už dost unavuje), ale rok a půl po sobě a možnost hlídání mizivou. Dokonce jednou to došlo tak daleko, že jsem si na procházce říkala, že nechám kočár s dětmi na poli půjdu kdovíkam.
Depky jak, jsem neschopná máma mě pravidelně navštěvují, tak mě potěšilo, že v tom nejsem sama.
Dcera má už víc než rok a půl a tak jsem začala pracovat, abych si odpočala :). Takže aspoň 1 týdně dostane děti na triko manžel. Taky jednou týdně jezdím s klukem cvičit (oni každý zvlášť jsou jako andílci :). Na nepořádek jsem už rezignovala. Co pracuju, tak je to lepší a taky děti si spolu začínají hrát. Bylo období, kdy jsem je nemohla nechat ani chvíli samotné spolu - to když se syn vypořádával s tím, že má sestřičku - takže na WC jsemjednoho musela brát sebou :)
Všem maminkám přeju, aby vydržely a aby se nám to jaro už pěkně rozjelo (vžyť kdo má furt prát ty zabyhněný svršky)
Předchozí