Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Hmmm, tak nevím,jestli hned vzít nohy na ramena,záleží na míře vážnosti, s jakou to ten muž myslí,kompromisech a míře tolerance dotyčné ženy.Můj manžel mě taky nějak nerozmazluje,málokdy mi dá najevo, jak to dobře kolem těch tří dětí zvládám,pařbičky s kamarády se taky konají každý týden,taky mi už řekl,ty se máš,ty si celý den jenom hraješ,..."-))) Na druhé straně jsem si nekompromisně vymínila chůvu a úklidovou službu,o víkendu alespoň dvě hodiny pro sebe,přes týden manželovi nevařím a přestala jsem mu chystat snídaně.Manžel děti miluje,ale věnuje se jim intenzivně tak půlhodiny až hodinu denně,o víkendu o něco více.A na mně připadá ten zbytek.Vím,že mě má moc rád,ale zkrátka má rád i svůj vlastní život,tím mě donutil(MOŽNÁ K MÉMU DOBRU)k velké míře samostatnosti,našla jsem si své koníčky,udělala jsem si svůj vlastní program,čas ted dělíme na ten společný s dětmi, na náš vlastní(jen pro nás dva) a zbývající část máme každý svou.Spravedlivé?,jak pro koho,mně to tak vcelku vyhovuje.