Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Ahoj Žlababo, jsem ráda že v tom nejsem sama. Mám také dva kluky 5 let a 2 roky. Do dvou let toho mladšího to u nás vypadalo podobně. Teď už jsou i normální chvilky a já začínám být "normální" máma a né případ pro psychiatra. Hodně je to tím že už děti spí celou noc. Po 3 nevyspaných nocích se totiž ze mně stává jiná osobnost a jsem jako chodící rozbuška.Před dětmi se krotím, ale odnese to často manžel.Nebo křičím na děti a hned jak usnou si to začnu vyčítat,chodím na ně koukat jak spí jako neviňátka a připadám si jako největší kráva na světě a slibuji si že zítra jim to vynahradím.
Drž se!
Jitka
P.S. Taky nežehlím.