Přidat názor k článku Chraňme své děti

Kolik fyzickeho kontaktu je lidem vuci cizimu diteti dovoleno, vidim jako kulturne podmineny fenomen - v nasi relativne chladne kulture je fyzickeho kontaktu vseobecne dovoleno mene nez v teplejsich jiznich kulturach. I moje blondate dvoulete dite meli neznami lide v Peru na ulici tendenci libat. (Jejich deti jsou pouze cernovlase). Nemyslim si vsak, ze tato rozdilna mira fyzickeho kontaktu je zodpovedna za vetsi ci mensi nemocnost deti, mozna spise za jejich miru imunity a hlavne za miru tolerance tohoto fyzickeho kontaktu rodici: U nas se rodice dokazi nastvat, to by v Peru pravdepodobne nikoho nenapadlo.
A proc zrovna u deti prekracuji lide limity fyzickeho priblizovani, ktere by si u dospelych nedovolili?
To je zcela prirozene - dite povahou sveho byti vysila signaly, ktere vseobecne dospele na celem svete motivuji k tomu, aby na ne reagovali. Je to mimochodem zdravy mechanismus, ktery novorozencum zajistuje preziti -jejich signaly je tezke nechat bez odezvy, A tak jen malo dospelych, na ktere se dite usmeje, dokazi odolat a neusmat se zpet - o tom pise i docent Matejcek ve svych knihach. Nelze proto srovnavat miru fyzickeho kontaktu, kterou cizi lide venuji cizim dospelym versus detem.
A nakonec jen muj osobni nahled na vec: Ja jsem za fyzicky kontakt mezi lidmi vseobecne vdecna. Povazuji ho za projev odlozeni urcitych zabran, snahu o navazani kontakru a priblizeni se lidi sobe navzajem i z hlediska psychickeho, coz muze v lidech vyvolavat pocit stesti. Jsem si ale vedoma toho, ze nekdo, kdo zazil fyzicke tyrani ci zneuzvani, muze mit fyzicky kontakt spojen naopak s necim negativnim.
Johanka